Porodní příběh - Kačenka

21.06.2018

Čekal mě třetí porod a opět jsem přenášela - to, co jsem si nejmíň přála. Naštěstí prostředí v porodnici na Obilním trhu bylo tentokrát vstřícné.

Několikrát jsem byla na ambulanci v porodnici, vždy vše dobré. Oddalovala jsem termín vyvolání. Nakonec jsem si nechala udělat Hamiltona s tím, že už nemám co ztratit.

Další den by byl ideální pro porod - Toníček byl na prázdninách s Adélkou (svou sestřenicí) u Šmerkových, Martinka na plaveckém příměšťáku. Nejdřív se nic nedělo, ale nad ránem mě přece jen vzbudily něco jako kontrakce, které trvaly od šesti hodin. Telefonovala jsem s Kristýnou, ale vůbec jsem nevěděla, jestli rodím, nebo ne.

Vše šlo hodně pomalu, ale nakonec i pravidelně a postupně se kontrakce zkracovaly. Byla jsem doma sama, Pavla jsem odeslala do práce - zatím to na odjezd do porodnice nevypadalo.

To, jak jsem si kontrahovala doma, mi hodně pomohlo, chodila jsem po bytě a prodýchávala kontrakce.

Dokonce jsem i zvracela a pročistila se. Dala jsem si vanu a stále kontrakce přetrvávaly, takže jsem začala věřit, že se opravdu něco děje. Pořád to ale nebylo úplně jisté a dlouho to trvalo.

Večer se vrátil domů Toníček, Martinka spala u kamarádky. Toníčka jsem ještě uložila s tím, že možná tu ráno bude děda Pepa.

Někdy po deváté večer přijela Kristýna a pak i můj taťka. Do porodnice jsme se vydali asi o půl jedenácté.

Kontrakce jsem měla i v autě, cesta to byla pro mě náročná. Po cestě ke vchodu porodnice na mě přišla kontrakce, takže jsem se ohnula a zaúpěla. Muž, který šel okolo, se mě ptal, jestli nepotřebuji pomoc. Pak ale poznal, o co jde, a říkal, že jeho přítelkyně jde také do porodnice (on se pro něco vracel, setkali jsme se s nimi na příjmu.)

Kontrakce jsem měla asi po třech minutách, tak mě rychle vzali na příjem na vyšetření, skoro jako by se báli, že porodím tam. I monitory mi rovnou naměřili. Pak jsme přešli na porodní pokoj, kde se nám představila naše porodní asistentka - Hana Láníčková. Byla bezvadná. Kristýnu nejdřív považovala za mou kamarádku, když se dozvěděla, že je to dula, začala se omlouvat.

Bylo hodně teplo. Já pořád řešila před porodem, jestli budu rodit v erární nebo vlastní košili, a nakonec to dopadlo tak, že jsem se osprchovala a už zůstala nahá.

Kristýna tu byla pro mě, taková klidná a tichá, ale dělala různé účinné věci. Zakryla mými šaty světlo, aby bylo tlumenější, nachystala pode mě podložku, když jsem kontrahovala vkleče, masírovala mi bedra, přikládala termofor...

Při příchodu na pokoj jsem byla otevření na 5 - to mě trochu zklamalo, myslela jsem, že už to bude víc. Ale asi za půl hodiny jsem se otevřela na 8 - 9. Kristýna pak říkala, že jsem se mohla stáhnout po cestě do porodnice.

Nejlepší poloha pro mě byla vkleče, opírala jsem se o balon a kontrakce dost hlasitě prodýchávala - porodní asistentky měly zvukovou kontrolu. Paní Láníčková mě dost povzbuzovala, to mi pomohlo. Měla s sebou ještě studentku. Ta mi nakonec propichovala vodu - když už to vypadalo, že porodím vaky s vodou.

Hlavička pak mohla lépe nasednout na porodní otvor. Blížila se druhá doba porodní. Té jsem se podvědomě bála po předchozím porodu. Pomohla mi slova Kristýny, že nejdřív se musím zbavit strachu a pak porodím. Ocenila jsem, že mi dali dostatek času na přechodnou fázi, na dorotování hlavičky.

Tlačení mi úplně nešlo naplno, jako bych bolesti uhýbala (to si pamatuji i z předchozích porodů). To už kolem mě byly obě porodní asistentky, doktorka a Kristýna (Pavel se držel opodál). Všechny mě povzbuzovaly. Nějakou dobu to trvalo, ale pak se najednou objevila Kačenčina hlava a tělíčko mezi mýma nohama. Byla tak krásná!

A já to dokázala. Porodila jsem ji. Byla plná mázku, možná se jí ven ještě nechtělo. Ale byla zlatá. Krásně spolupracovala, rotovala, pohybovala se ven.

Trochu jsem byla natržená, tak mě doktorka šila, ale to bylo nic oproti šití po předchozím porodu. Porodní asistentka už na začátku vysvětlovala, že nerada dělá nástřih hráze, že je pro přirozenost. Ani jsem si nemusela psát porodní plán.

Pak vyšla ještě placentka, něco mi píchli. S Kačenkou jsme zůstali přes dvě hodiny na porodním boxu. Přisála se, Kristýna mi pomohla s tím, že si má Kačenka prso najít sama. Usnula na mně.

Pak ji odvezli, nabídli mi, že ji nebudou koupat - na to se pak na dětském oddělení nedívali příliš kladně.

Já jsem se s pomocí Kristýny osprchovala a nachystala na převezení na pokoj. To se stalo někdy kolem šesté ráno, Kačenka se narodila v 1:50.

Chtěla jsem ji co nejdřív k sobě, ale pár hodin to trvalo, než mi ji přivezli - čekali rovnou na dětskou vizitu. Řekli mi, ať se prospím a odpočinu si. Ale samozřejmě jsem vůbec nespala, rozjitřená ze všech zážitků.

Pavel odvezl Kristýnu k nám domů, kde měla zaparkované auto.